Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dolňácké slavnosti písní a tanců pořádané v Hluku jsou jen jednou za tři roky

7. 7. 2014
Dolňácké slavnosti písní a tanců pořádané v Hluku jednou za tři roky. A mají sedmdesátiletou tradici, probíhají souběžně s každoročním Slováckým festivalem dechových hudeb a jsou neodmyslitelně spojeny s národními kroji a s jízdou králů.
My jsme se tedy vydali z Prahy až do tohoto Slováckého města na tyto slavnosti. Před naším příjezdem již proběhla ranní část, kdy si jezdci za doprovodu dechové hudby přijedou k domu rodičů krále, kde je požádají o souhlas. Před radnicí pak následuje podobný ceremoniál, při kterém žádají starostu města o povolení konat jízdu králů. Teprve potom mohou za mohutného vyvolávání objet hlavními ulicemi město. Král má zahalenou tvář pentlemi a v ústech drží kvítek na znamení mlčenlivosti.
A jelikož slavnosti v sobě zahrnuji i spoustu dalších akcí naše kroky vedly k místní tvrzi, před kterou bylo vystoupení folklorních souborů Slováckých verbířů. Mladí muži zde zpívají a tancují tak jako dříve při odvodu na vojnu. Krásné kroje a zajímavé tance zaujali desítky diváků v zaplněném prostoru před tvrzí. Tato historický stavby z 13. století byla otevřena a návštěvníci si mohli mimo jiné prohlédnout vinný sklípek z doby založení tvrze i s ochutnávkou vína.

dolnacke-slavnosti-pisni-a-tancu-poradane-v-hluku-jsou-jen--jednou-za-tri-roky-019.jpg

Hluk s Tvrzí a kostelem

V období Slavností žil celý Hluk programem komponovaným pro široký okruh milovníků zpěvu, tance, dechovky, dobrého jídla, pití a folkloru. Výstavy v místní škole obrazů a krojů dotvářely atmosféru nadcházejícího odpoledního průvodu městem tzv. Jízdou králů. Obrazy ze soukromé sbírky byly tematicky svázané s touto slavností a byl zde prezentován i slavný moravský malíř Jožka Uprka. Další zajímavou atraktivitou slavností byly historické domky, které byl přístupné při příležitosti Jízdy králů. Zde v malých místnostech žili lidé v dobách dávno minulých. Domky jsou malé už při pohledu zvenčí, ale pořádně se můžete začít podivovat teprve, až vstoupíte do nejmenšího z nich. Ve světnici s nízkým stropem a rozměry asi 3x3 metry uvidíte jedinou postel, která jaksi neodpovídá tomu, že tento prostor obývala devítičlenná rodina.
 
 

Úderem půl druhé se vydal slavnostní průvod městem. Koně vyzdobené a jezdci na nich doprovázející krále procházeli po hlavní třídě, jež byla zaplněna diváky. Někteří také v krojích, které mají doma více než sto let, jak nám sdělila místní krojovaná obyvatelka. Atmosféra byla nepopsatelná a člověk zde měl pocit, že se vrátil v čase o sto i více let zpět. Uprostřed průvodu jel král v ženském kroji s růží v ústech a jeho družina cestou vyvolávala hesla, aby získala peníze na ochranu krále. Slavnosti byly vždy projevem činnosti národopisných nadšenců, kteří organizovali nejen jízdu králů, ale i přehlídky krojů a další akce jako zajímavý a účinný příspěvek do pokladnice národní kultury a k posílení vlasteneckého cítění a regionálního povědomí.

dolnacke-slavnosti-pisni-a-tancu-poradane-v-hluku-jsou-jen--jednou-za-tri-roky-008.jpg

Král 

dolnacke-slavnosti-pisni-a-tancu-poradane-v-hluku-jsou-jen--jednou-za-tri-roky-007.jpg

Družina krále


 
Průvod tak prošel po náměstí a za hodinu a půl se dostal na místní stadion, kde pokračovala slavnost. A to komponovaným pořadem „Chovala mě moja máti, nevěděla komu“– o tom, jak se jako nit proplétalo téma vojny a války životem našich předků. My jsem toto představení již neshlédli a vydali se na zpáteční cestu domů . Spoustu dojmů z celé akce v nás bude ještě velmi dlouho a také krásné a upravené město na všech místech nás moc potěšilo a jistě se sem  za tři roky rádi podíváme  a vřele doporučujeme.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář